Olympijské hry
Tento sportovní „svátek“, který ovládá spoustu televizních kanálů, nemůže uniknout pozornosti snad nikoho. Když se nad tím tak zamyslím, zarazí mne několik věcí.
Třeba první jsou peníze investované do toho celosvětového závodu. Všude kolem nás víří ve vzduchu slovo krize, fabriky propouští a bůh ví co jiného, i přes to jsme se však mohli podívat na zahájení, které určitě stálo mnoho a mnoho milionů dolarů. Někteří se budou ohánět, že olympijské hry mají tradici a že jsou tu X let. Však já neříkám, že se nemají konat, ale mohli by se na to podívat z ekonomické stránky. Zahájení mohlo být mnohem levnější, sice by se Vencouver tolik neblýsknul, ale myslím, že by to mnoho lidí ocenilo. Tak proč rozhazovat tolik peněz, aby se ukázali? Aby se lidé mohli pokochat? Aby odvedli pozornost od jiných důležitých věcí?
Vždyť slovo, které teď slyším úplně všude je olympiáda. Při obědě v hospodě, na pracovišti u kolegů, televize, noviny, rádio atd. Je to úplně všude. Pro člověka, který o sportu ví, že existuje, je to občas až obtěžující. Osobně mohu říct, že veškerý sport jde mimo mne. Samozřejmě mám radost z postupu, medaile a jiných úspěchů nebo si řeknu škoda, když nějaký náš sportovec neuspěje. Ale to je tak vše. Nenastavuji si budík na brzké ranní zápasy, nervu se o ovladač, abych přepnul kanál, ba dokonce se ani nerozčiluji, že se v hospodě mluví, když vysílají nějaký přenos. Samozřejmě to ostatním neberu, ale oni by zas mohli brát ohledy na nás, kterým sport nic neříká.
Někdo mě odsoudí, někdo si řekne, že na tom něco je, ale je to můj názor. Prostě se vyhodilo zbytečně víc peněz, než se muselo. Mohli se použít jinde.