Napsal jsi to krásně, nezbývá mi, než s tebou souhlasit.
Přátelství
Přátelství? Co je přátelství? Existuje vůbec?
Myslím, že tuto otázku si položil nebo položí určitě každý. Každý bude jednou na dně a bude hledat podanou ruku. Otázka je, jestli je ten dotyčný obklopen skutečnými přáteli, anebo jen fatamorgánou přátel, jež se v nouzi největší nerozplynou. Kdysi jednou pravil moudrý člověk citát, jež mám rád, a který má co do sebe „ V nouzi poznáš přítele.“. Každé přátelství si projde tímto testem.
Když je člověku ouvej a ze slabé chvilky mu nepomohou ani běžné „léky“ hledá oporu, nejvíce v lidech okolo sebe. Někdo to prostě narovinu řekne, někdo jen vysílá signály, nouzové volání S.O.S a doufá, že si ho někdo všimne. A proč to neřeknou rovnou, protože se tím ujišťují, že o ně někdo má strach, že se o ně někdo zajímá. Samozřejmě je fakt, že čím méně zájmu dostanou, tím více posílají S.O.S jako potápějící se loď. Když si pak nikdo nevšimne ani toho, bývá to mnohem, mnohem horší. K původní příčině se přidá pocit osamění a života v temnotě, v horších případech pocit zrady.
A proč to vlastně píšu, Odpověď je jednoduchá, i já jsem tímto peklem prošel, nebylo to poprvé a nebylo to nejspíš naposled. Hodně mi pomohla opora v mých přátelích, bez nich bych to nedal tak rychle. Je fajn, když si člověk mlže s někým promluvit. Nemusí to být hned o onom problému, stačí mu jen zapálit svíčku v temnotě či podat ruku tonoucímu.
Bez přátel by život šel jen těžko a buďme rádi, že máme alespoň nějaké.