jinak v pohodě ????
Úvod
Zdravím, měl bych si psát zápisník neboli deník. Prý to pomůže mou psychiku na stejné úrovni. (Pane bože, zní to, jako bych byl psychicky labilní, což doufám nejsem.) Alespoň si to myslí moje psycholožka Catherina Weller. Podle mě to je nesmysl, ale co s tím nadělá člověk, jako jsem já. Pokud toto čtete, mohly se stát jen tři věci.
Za prvé, zbláznil jsem se, nejspíše protože došlo všechno kakao na celém širém světě. A víte co? Já miluju kakao.
Za druhé, jsem po smrti, což není příjemná varianta, ale tak to v životě chodí. Nebo za třetí, což by bylo fakt krutý, jsem se utopil již ve výše zmiňovaném kakau, což by na jednu stranu byla smrt hodná mé maličkosti.
Tak jako tak Vás toto čtení bude možná nudit. Třeba si něco přečtete a budete víc v obraze, anebo taky umřete u monitoru unuděni k smrti. Nenajdete tu nic jiného než mé zážitky, pocity a skutky, jež se Vám mohou zdát odvážné, nebo Vám z nich může být na zvracení. Buď jak buď je to můj život a já ho musím žít takový, jaký ho mám.
A kdo jsem?
Chcete to opravdu vědět?
Jmenuji se Skywalker, Anakin Skywalker… Ne jen si z vás střílím. Bože, to je stupidní přirovnání. Tak jinak, dělal jsem si srandu. Skutečně se jmenuji Alexander Raven. Jsem armádní elitní střelec. Pro neznalé zkráceně armádní odstřelovač, též zvaný sniper. Právě toto povolání, mě donutilo psát toto, takže pokud se Vám to nelíbí, můžete zaslat rozčilený dopis vládě naší milované vlasti. Neříkám, že to bude mít nějaký úspěch. Dokonce si ani nemyslím, že by si Váš liebesbrief někdo přečetl, ale třeba se Vám alespoň částečně uleví.
Jak se mnoho z Vás dovtípilo, mým úkolem je nosit smrt. Většinou ta smrt přichází z dálky. Mnohokrát ani nevíte, že jde k Vám. Pokud jsem jí vyslal já, bude mít ráži 12,7mm a při troše štěstí zemřete dřív, než se Vám podaří políbit naší milovanou Zem.
Hodně lidí toto řemeslo odsuzuje, nemají na to žaludek. Realita je ovšem taková, že my kryjeme záda pěšákům nebo jim usnadňujeme průchod. Odstraňujeme nežádoucí subjekty či jinou špinavou práci, kterou nám dají rozkazem. Neříkám, že se mi ta práce líbí, nebo že mě nějakým způsobem naplňuje, ale je to práce. Každý nějak vydělává. Co to píšu za voloviny? Já tu práci mám rád, baví mne, líbí se mi, tedy až na některé momenty.
Ano, většina těch momentů je spojena s tím, že přes puškohled mířím na několik desítek metrů vzdálený cíl. Kolikrát nemá dotyčný ponětí, že je na mušce. Je to podlé, ale tak to bylo, je a bude. V dnešním světě, kterému vládnou politici, kterým nezáleží na lidech, to ani jinak nejde. Nikdo s nikým nehraje fair play.
Kolikrát slýchávám od nadřízených, že je to pro mne čest a podobné nesmysly. Faktem je, že v kruhu mých přátel, mých dobrých přátel není nikdo, kdo by věděl, co dělám v práci. Jen rodina je seznámena s tímto faktem a to taky ne celá, možná je to tak lepší. Hodně lidí na nás nahlíží na bezcitné zabijáky, pro které je další zastřelený člověk dalším zářezem na pažbě. Bohužel to bývá často jinak. Mí přátelé, jsou fakt skvělý, svěřil bych jim do rukou vlastní život, nebo život své rodiny. Možná právě proto je touto realitou nechci zatěžovat, nebo se spíše bojím, že by mě mohli zavrhnout, odsoudit, uvěznit ve věži a v horším případě i provdat za bohatého šejka. Pardon, zase si dělám legraci. Hold mám v povaze trochu toho černého humoru.
Možná se zeptáte, jak vypadám. V tomto případě Vás ujišťuji, že na sobě vážně nenosím černý plášť s kápí a v ruce kosu. Tak jako každý pracující mám i já pracovní oděv. Myslím, že si ho každý dokáže, alespoň částečně představit. Pokud ne, určitě se o něm v budoucnu zmíním, pokud nedám výpověď nebo pokud nespálím tudle kravinu na popel, což mě láká už teď, možná proto svírám v levé ruce benziňák. Jinak, mám černé kratší vlasy. Zelené oči, mírně opálený (to jsou ty pouštní mise) Vysoký 193cm a vážím 86Kg. Žiju ve vlastním bytě v jednom domku na předměstí, který kupodivu sdílím i s nejlepšími přáteli. Největším koníčkem je hudba, pokouším se hrát na bicí, možná mi to i jde, alespoň mi to říkají přátelé. Určitě kecaj. Další koníček je má motorka. Děsně rád se jen tak bezcílně projíždím. Vše mi z hlavy uletí a vrátí se to, až zastavím. Taky rád čtu, převážně fantasy. A na co nesmím zapomenout, je kakao, po kterém bych se utloukl. Samozřejmě i má Eleanor, má své místo. Ehm, aby nedošlo k omylům a tak, Eleanor je má puška.
No a budu muset končit, takže jsem rád pokud jste vydrželi číst toto do konce a tiše doufám, že se mi tato ptákovina dostane do ruky až za dlouho.